Co se stalo 30.června 1908
Výbuch sestupujícího tělesa z nebe 30. června 1908 v prostoru střední Sibiře zůstává stále nevyřešen. Neprůhledností faktů můžeme jev řadit vedle problematiky UFO, fenoménu kruhů v obilí aj. záhad. Ostatně zatím nevíme, zda nemají společného jmenovatele. Jedno, druhé i třetí, našemu poznání skutečné podstaty, dosud vzdoruje.
Velká rána nad Tunguzskou podnítila A. Kazanceva k napsání povídky "Výbuch" (1946). Popisuje v ní havárii meziplanetárního modulu, jehož jaderný pohon nad Sibiří explodoval.
Dnes, s odstupem let, po mnoha teoriích a hypotézách, převládají názory, že šlo o střet Země a komety. O jakou kometu však šlo ? A jak to, že si jejího přiblížení žádný astronom tehdy nevšiml ?
Nejvíce známou kometou je Halleyova kometa, dosud neprávem přehlížena. Dlouhá řada pozorování dovoluje vysledovat její chování. Má dokonce určité preference, přestože do přísluní přišla až po výbuchu v roce 1910. Má na svém kontě výrazné nezanedbatelné poruchy v pohybu, jak bude ukázáno dále. Historické prameny říkají, že při návratu v roce 1759 připomínala lískový oříšek (chvost se jí zkrátil). Ten tvar se prý vyskytuje tehdy, když kometě hrozí roztržení. Bod pro kometu ! Dr. Souček ve své knize "Tušení souvislostí" píše, že "nestálost Halleyovy komety se potvrdila roku 1909, kdy byly v hlavě i chvostu pozorovány prudké exploze a turbulence." (1) Tedy ještě po dopadu tělesa na Sibiři.
Americký vědec John Anderson je znám výrokem, že "při hledání desáté planety Sluneční soustavy - mezi rokem 1810 a 1910 nastaly v oběžných drahách Neptunu i Uranu nevysvětlitelné změny, které nebylo možné připsat náhodě." Americký astronom J.L. Brady šel ještě dále. Poruchy v dráze Halleyovy komety připisuje existenci planety za Plutem, která je prý třikrát větší než Saturn. Domnělá planeta má být vzdálená 9,7 miliard km od Slunce. Tři měsíce po výbuchu na Sibiři byla pozorována kometa, nazvaná " Bláznivka ", jejíž chování bylo velmi zvláštní, připsané chaosu v magnetickém poli. "Tam nahoře" se již od návratu komety roku 1835, 1910, 1986, něco dělo. Návrat komety v roce 1910 byla navíc nejkratší perioda jejího oběhu - 74,42 roku. K tunguzskému výbuchu došlo o 657 dní dříve. Pokud by těleso nad Tunguzskou bylo odštěpkem komety, pak by se jednalo o předčasný návrat za 72 let a 228 dní, což je realistické. Kometa stárne, drobí se. Každým dalším návratem ke Slunci je blíže sebevraždě. Po staletí je podezřívána (nejen ona), že slapovými silami ztrácí hmotu, odštěpky provázejí její dráhu a vlastně ohrožují i Zemi. Kometu při jejím letu provázejí rozdílné gravitační podmínky. Každý návrat komety z míst se slabým gravitačním polem do vlivů gravitačního pole Slunce a vnitřních planet po zakřivené dráze rychlostí přes 40 km/s a v odsluní asi 2 km/s i méně představuje pád napříč gravitačním polem a na otočce zpětné vymrštění. Jistou zákonitost v jejím pohybu pochopil již polský astronom M. Kamieňski, který k nelibosti kolegů prosazoval uznat jako střední dobu oběhu 76,9 roku. Návrh si vysloužil přízvisko "Kamieňského formule". Kometa, která má označení P/Hall, má tu zvláštnost, že do přísluní přichází v každém tisíciletí třináckrát, jak lze dokumentovat v tabulkách návratů