paranormalni jevy

Četla jsem si tu pár příspěvků. Je tu mnoho zajímavých příběhů, u některých mě až mrazilo.
Já bych se tu s Vámi chtěla podělit o můj příběh, který se opravdu stal a dodnes je pro mě nevysvětlitelný.
Dnes je mi 15 let. Tenkrát mi bylo asi 11. Bydleli jsme s maminkou a jejím přítelem u babičky (V Krušnohoří). Za 2. Světové, ten veliký dum byla škola a později nějaké nápravné zařízení. Jelikož to bylo území Sudetské, bydlelo tam mnoho němců. Babička mi vyprávěla, že její prateta, která byla ze smíšeného manželství (Němec+Češka), dělala učitelku v té škole. Prý jí její prateta vyprávěla příběhy, ze kterých měla husí kůži. Většinou se prý jednalo přímo o událostech, které se tam staly.
Jednoho dne v té škole vypukl požár, který způsobil jeden z žáků, kvůli tomu, že se nechtěl učit. Tehdejší ředitel ho umlátil k smrti. (Byl to Němec). Hned po požáru, se budova opravila, moc škod tam nebylo. Trvalo dlouho než se z toho lidé vzpamatovali. Podrobnosti nevím. Lidé pak posílali své deti do jiných škol a tak se škola zrušila. V budově se udělalo to nápravné zařízení, kde byly většinou problemový deti. Babičky prateta tam opet pracovals jako výchovný poradce. Jednou se tam prý objevila šikana českých detí nad německými. Později se nasel v koupelně oběšený německý chlapec, (Ten šikanovaný). V tom domě se už nic nedělo. Ústav zavřeli.
Po několika letech si to naše babička (s dědou) koupila. Zrekonstruovali ten dum a bydleli v nem. Jenže po 3 letech šťastného soužití přišlo něco, co si nikdo nemohl vysvětlit. V koupelnách (bylo jich 5) se děli divné věci. Sama se pouštěl kohoutek, každé ráno babička nacházela rozmotaný toaletní papír a zmuchlané ručníky na hromadě. To později ustalo. Poté se v jejich ložnici objevovali divné přízraky. Pak si na to zvykli.
Můj příběh začal v den mých 11tých narozenin které jsem tam oslavovala. V noci (Bylo asi 11hodin) jsem si šla lehnout do svého velikého pokoje. (Bývala to třída). Najednou jsem slyšela vrzat dveře, poté jsem viděla stiny. Druhý den ráno jsem to řekla mamce, ale říkala že se mi to jen zdálo. Řekla jsem to tedy babičce která mi to pak vysvětlila (minulost tohoto domu). Nechala jsem to byt. Další nocbjsem cítila, jak si někdo sedá vedle mě na postel. Pak jakoby hodně studený vzduch okolo mě. Strašně jsem se bála. Pak jsem znovu slyšela vrzání dveří. Druhý den to babička vysvětlila i mamce. Rozhodli se, že ten dum prodají.
Dodnes si to nedokážu vysvětlit, proc se to stalo zrovna mě.

No jo, ale ta čeština, teda.

Rumba a pod. Mozna maji ti mladi chybku v pravopisu.ale mozna vedi vic jak vy.a proto nesudte jabka decke

Nejmenuje se ta vesnicka jindrichovice

dne 20.2 2013 jsmě jako vždy byli sami doma nikola koukala na televizi a já si řekla že vyzkouším spiretickou tabulku kterou sem dostala s enigmou (to je časopis hruzostrasny ) ,ale to byla moje osudová chyba připravila sem si na to věci a šla sem na věc vzala sem si k sobě bena (to je můj pes) vůbec mi to nešlo protože jsem nevěřila na duchy tak sem toho nechala ale neřekla sem duchové odejděte říkala sem si že to je nanic říkat když mi to nešlo bylo 23:45 já šla spát nikola taky ano ne za chvíli začne křičet já se samozřejmě leknu a zeptala sem se co je ona vyběhla z pokoje já sem spala u mámy v ložnici lehla si ke mě a rikala já sem videla smookiho jak na mě vrčí (smooki je štěňat co umřelo když ho srazilo auto) tak sem ji řekla ať de spát 00:00 nemuzu usnout každou chvíli něco někde bouchá usnula sem az v 1:23 druhý den sme byli zase sami doma a tentokrát sem spala v pokoji 23:45 slysim zvuk který zní jako když někdo vytahuje nůž z šuplíku dobrý rikala srm to nic není za chvíli štěká pes na níc když někdo tam prijdu rychle vleze k nám do pokoje tak tedy spí u nas v pokoji 00:00 jdou slyšet kroky n podlaze já už to nevidrzim du se podívat a nic nikdo tam nebyl. Máma se rozhodla se přestěhovat ne kvůli duchu v tom mi nevěřila chtěla se přestěhovat kvůli většímu prostoru 26.5 2014 tenhle rok je strašný bydlímě v panelaku a na proti n je lea tam chodím venčit psa a v sobotu jsem tam vidělá cernou postavu bála sem se a vvčera 26.5. 2014 jsem se šla napít a dveře od koupelny se sami zavřeli ben stekal ba prázdné místo a mě někdo večer chytil za pas a stáhnu mě z postele jsou možná pořád s námi ty duchové které sem asi vyvolala nebo mám moc bujnou fantazii renca 13let.

Zdravím všechny,než dojdu k určitým událostem které se mi, a to zhruba za poslední 2 roky přihodily, bych o sobě rád něco řekl, neboť by to mohlo souviset s tím, co se občasně děje kolem mne. Mám rád adrenalin a proto se částečně zajímám o ruzné domy či zříceniny, zkrátka místa, o kterých se tvrdí,že se tam dějí paranormální jevy např. vypadnutý sig. telefonu, různe zvuky apod...Pár těchto míst jsem v průběhu života navštívil,ale rozhodně né tak že bych to neustále vyhledával, zkrátka, když byl čas, nebo se jelo kolem, nějakého takového místa... tak jsem šel podívat. Ale že bych si někdy přivezl nějakou děsivou historku to se říct nedá. Nicméně vystřídal jsem i pár povolání a poznál pár lidí,mezi nimi byly i věřící (já osobně nevěřím ).Když jsem je navedl na tohle téma a řekl jim jáká místa jsem navšťívil, nebo kam se chystam. Tak mi káždý z nich dal stejnou radu či odpověd, ve které jasně znělo! , ať se do ničeho takového už nepouštím, u jednoho bývalího kolegy jsem viděl až jasnej děs z očí když jsem mu vyprávěl o jednom statku kam se hodlám s partou lidí vyrazit již toto léto.Každopádně po všech těch rozhovorech a událostech ke kterým se teď dostanu, už silně váhám. Jedna z událostí se stala někdy před vánoci, v podvečerních hodinách jsem měl návšťěvu (kamaráda ze střední), něco jsme tenkrát probíraly a seděly na gauči zhruba nějakej kus od sebe, kdy v jedné chvilý se mezi námi utvořilo bíle světlo zhruba na 1-2s, zkrátka takový problik, dřívější reakci na to měl kamarád který okamžitě vyskočil z gauče a pokládal mi otazky typu " co to bylo ?" a podoně, Myslel jsem si že ono světlo jsem viděl jen já, a nebo jsem jen blbě mrknul, či nějaká iluze, nicměně po reakci mého kamaráda , mi bylo hned jasné,že se nejedá o žádnou iluzy .Ten den už jsem něměl z ničeho dobrý pocit.Dobrý měsíc se pak nic podobného ani nejásného nepřihodilo, až zase teď , od nového roku, a že jsem se dokonce přestěhoval. Jak jsem se již zmiňoval, událostí bych mohl vypsat více, jako např. že slýchám i ruzné zvuky, typu padajících předmětů, nebo úder do něčeho a to všechno v nočních hodinách. Mývám z toho i husí kůží neboť to večer skutečně slýchám, ale protože vím, že jsem doma sám a byt je zamčený, tak potom nějak dál netápám a pokouším se,kolikrát i se strachem usnout. ale chtěl jsem podělit hlavně s událostmi které mě opravdu vyděsily natolik,že nezapomenu jako to s stím světlem mezi námi.S Druhou a řekl bych že hořší situací, jsem se setkal, možná ani né měsíc zpátky. Kdy jsem seděl u počítače a jasně se zleva ozvala rána, když jsem se ihned otočil za hlukem.Myslel jsem že hrůzou zpanikařím.udělalo se mi špatně od žaludku neboŤ jsem viděl jak se všechná má raménka i se šatmy , v šatníku kývají ! Jak kdyby jě někdo promáchl rukou.Opravdu hrozný pocit, kord když víte,že v bytě jste jen vy a nikdo jiný... Zajíma mě zdali by to mohlo mýt něco společnýho stím, včem se občas šťourám. Co myslíte ?

Dobrý den chtěl bych se podělit s jednou zatím pro me nevystvetlenou situací v (meste) v jednom starém domě jsem bydlel když jsem chodil na vysokou školu pár kamarádu mi řeklo že kdo tam bydlel řikal že tam straší nic jsem si z toho nedelal a ignoroval jsem to jedne noci jsem mi zdál sen z místnosti ve které jsem spal (to se mi nikdy nestalo) neco mě stáhlo z postele neuvěřitelnou silou v tu chvíli jsem se probudil na posteli co si myslíte o snech v té místnosti ve které spíte předem díky za odpověd Martin

Na to že jsi chodil na vysokou tak tam máš spoustu chyb.takže je to divn

Ježiši, co ta čeština? Už raději nikam nepiš, nedá se to číst.

Ahoj, me se stala podobna vec. S dcerou jsem se přestěhovala do bytu. Tu noc u me byla na návštěvě ma maminka. Šli jsme normálně v poklidu spat.... Nevim časový intérval nebo cas o kolika te hodině se to vse událo, ale neco mi šílenou rychlosti stáhlo perinu.... V te chvíli jsem dostala strach o mou dceru i moji maminku, ale byla jsem jakoby paralyzovala a nemohla se hnout a natáhnout po nich ruku. Po chvíli to přešlo a ja rychle rozvířila a kontrolovala zda jsou obě v poradku. Tehle noci byl již potom klid, ale ja ne hala v ložnici rosviceno a do rana jsem uz oči ne zavřela.....

Ahoj, me se stala podobna vec. S dcerou jsem se přestěhovala do bytu. Tu noc u me byla na návštěvě ma maminka. Šli jsme normálně v poklidu spat.... Nevim časový intérval nebo cas o kolika te hodině se to vse událo, ale neco mi šílenou rychlosti stáhlo perinu.... V te chvíli jsem dostala strach o mou dceru i moji maminku, ale byla jsem jakoby paralyzovala a nemohla se hnout a natáhnout po nich ruku. Po chvíli to přešlo a ja rychle rozvířila a kontrolovala zda jsou obě v poradku. Tehle noci byl již potom klid, ale ja ne hala v ložnici rosviceno a do rana jsem uz oči ne zavřela.....

Myslím, že na tom není nic divnýho. Když na něco hodně myslíš, tak je velká pravděpodobnost, že se ti o tom bude zdát. Já bych si z toho nic nedělal.
P.S. Omluvte prosím případné chyby chodím do 7.třídy

chtěl bych tu zveřejnit věc co se mi stala měli jsme jít stanovat k jednomu lesu dohodl jsem se s přáteli a vyrazili jsme po čtvrt hodině cesty jsme uslyšeli šramot v křoví ale mysleli jsme si že je to jen králík nebo jiná lesní zveř.POtom se začalo dít něco divnějšího někdo na nás házel z vrchu skály kameny my jsm raději uutekly dorazili jsme na určené místo a rozbili tábor a šli por dřěvo na oheň já jsem šel eště s prítelem a hledali jsme dřevo a najednou jsme viděli u skáli stát postavu v černé kápy stála tam bez hnutí já měl strach ale kamarád si myslel že je t oněkdo z naší aparty a straší nás ale když k tomu došel otočilo se to a dalo mu to facku spadl na zem a uhodil se do hlavy o kámen jak ho to praštilo šel vidět obličej bylo to něco jako lebka al enež jsme se vzpamatoval bylo to prič bežel jsem mu pomoct a zavolal ostatní a stanování jsme raději odložili on měl otřes mozku ale dostal se z toho . jestly se někomu stalo něco podobného ozvěte se na email lukynek1997@seznam.cz děkuji

Příště si pro stanování budujte tábor dál od feťáckýho doupěte!!! :-)

Lukynku, a z te rany se ti zatmelo v palici a od te doby neumis psat. Dej se do kupy, uz tolik nehul travu.Zdravi Rumbous

Sousedka,která používá jednu gumu na gumování už 10 let mě ji přinesla ukázat že se na ní přes noc udělal portrét nějaké ženy. postupem času byl čím dál jasnější a přenější. foto mám.

Ahoj mohla by jsi mi to foto poslat na tuto stránku

Ahoj,
mohla by jsi mi fotku poslat na mojí stránku na fb jmenuje se Paranormální jevy a nebo do e-mailu: snaffycz@post.cz

Pošli mi tu fotku na tento e mail prosím Vitas.Svarc@seznam.cz

Naše rodina má už mnoho desítek let velký, třípatrový dům, ve kterém se vystřídalo už pět generací. Můj dědeček, který mi před měsícem zemřel, mi často vyprávěl příběhy, které se v něm odehrály. Nutno říct, že já se tomu domu vyhýbala jak jen jsem mohla, nikdy jsem tam nebydlela a po tom všem ani nehodlám.
První hrůznej příběh, kterej se v rodině traduje, se v něm stal na začátku 20. století, kdy se šestnáctiletá dcera mojí praprababičky napila místo limonády nějaké žiraviny. Tenkrát si ji nechali ležet doma a příbuzní se s ní chodili loučit. První noc po její smrti se rodina sešla a povídala si o ní. 10-15 lidí odpřísáhlo, že se rozsvítilo v jejím pokoji, kde pořád leželo její mrtvé tělo. Dveře byly pootevřený, takže slyšeli kroky, otvírání skříní a vrzání postele. Napřed si mysleli, že nějaká děcka vlezla do pokoje oknem, aby se podíval na mrtvolu. Rychle tam přiběhli a okno bylo zavřené zevnitř a v místnosti nikdo, jen mrtvola byla otočená hlavou v nohách postele. Její otec se na místě zhroutil a omlouval se jí, že ji nechal ležet s hlavou na polštáři, protože ona celej život spávala s nohama na polštáři a hlavou zase v nohách postele, už od malička se vždycky ve spaní přetočila.. Jeden z mých příbuzných tohle celé přepsal, dodnes má babička tu starou knížečku doma. Od té doby se v tom domě děly hodně divné věci. Během 1. světové války se udála další nevysvětlitelná věc, kterou vykládal mýmu dědečkovi jeho děda. Tehdy byl jeho bratr Emil ve válce. Pradědovi bylo tehdy 14 let, vzpomínal, jak se jeden den těšil, že Emil přijede na opušťák chystal si učebnice do školy.
V jedné z nich našel papírek psaný jeho bratrem Emilem. Emil byl jenom o 4 roky starší, takže si coby kluci často hrávali na bojovky, zakopávali si na různých místech v lesích v okolí vzkazy a zprávy, nechávali si indicie a podobně. Ten papírek byl starej snad 5 let a byl evidentně z nějaké té jejich hry. Byla na něm popsaná trasa k určitýmu místu, kde měla být další indicie. Praděda netušil proč, ale šel tam. Bylo to místo na příjezdové cestě u lesa dost daleko od domu. Když tam došel, přesně na tom místě ležel jeho bratr zatřelenej.. Praděda přísahal, že ho až do své smrti často vídal v domě.
Za druhé světové války, když nás Rusové "osvobozovali", se tenhle náš dům stal útočištěm pro desítky lidí z ulice, kdy je moje rodina nechávala poslední dny války ve sklepě. Dědovi bylo tehdy 7 let. Po dvou dnech někdo mlátil na dveře sklípku, a ženskej hlas křičel ať ji pustí dovnitř, že se bojí. Sousedi poznali hlas známé odvedle, bylo jí 15. Pak ale prababička řekla, že je nesmysl, protože tam slyšeli, jak se dům částečně sesunul a suť zahrazovala vchod a navíc ta mladá holka že sedí celou dobu v koutě na bramborách. Koukli a nebyla tam, ale nebyla ani za dveřmi, protože ty byly zavalený. Když konečně vylezli, zjistili, že z celé ulice přežil jakžtakž jen jeden dům a to ten jejich. Prababička se začala shánět po té slečně, co někam zmizela a docela se prý uklidnila, když ji viděla jak obchází kolem trosek našeho domu. Pak se v tom zmatku někam ztratila a až druhej den se všichni dozvěděli, že těsně předtím, než se zalezli schovat do sklepa, tuhle patnáctiletou holčinu znásilnilo asi 5 rusů a ona se okamžitě šla utopit. Dva dny plavala mezi troskama mostu mrtvá. Těch příběhů je ještě dost, nechci psát tak sáhodlouhý romány, ale pokud by vás zajímalo, co dalšího se v domě stalo(a že je opravdu o čem psát), ráda se svěřím i s osobními zkušnostmi.