paranormalni jevy

Ahoj, chtěla bych vědět jestli někdo z vás viděl něco podobného.... s kamarádkou jsme 13. prosince 2014 jako každý den mezi 18:00 a 18:30 venčily psy... u nás ve vsi není moc míst kam se dá jít a proto chodíme ke studánce... ten den jsme už šli zpátky a kamarádka si nad lesem všimla velkého poletujícího světla... mělo průměr asi půl metru a bylo jasně bílé... šlo s námi až k bytovkám a pak opisovalo v pravidelném intervalu elipsu... o pár dní později jsme byli opět venčit psy ale šli jsme jinam ke garážím... za nimi je les a v něm jsme viděli dvě postavy v bílém bez obličeje... ani jedno ani druhé nešlo natočit... mám docela strach... Viděl jste někdo něco podobného??

ano stalo se mi něco podobného také jsem viděla ty postavy chtěla jsem to vyfotit ale když jsem se koukla nic tam nebylo... ale druhý den jsem je zase viděla ale byly u sebe a koukali na sebe a mně si nevšimli

ano stalo se mi něco podobného také jsem viděla ty postavy chtěla jsem to vyfotit ale když jsem se koukla nic tam nebylo... ale druhý den jsem je zase viděla ale byly u sebe a koukali na sebe a mně si nevšimli

Kousek od našeho domu je místo,ktere se nazýva kotelna.Když sme tam s kamarady přišly poprvé tak tam byl velký bordel,tak sme to začaly uklízet.Často sme tam chodily až jednou sme slyšeli divné zvuky od tych dveři.Ten den ja a kamoška sme měly sny o te kotelně.Kamošce se zdálo o tom že ona zemřela v kotelně a já sem měla sen o tom,že sem byla v bilé mistnosti a měla sem zní utect,ale byla tam jedna podmínka že sem musela si vybrat mezi 12 dveřmi,ale jenom jedny byli spravdné.Vešla sem do místnodti číslo 6.Oevřela sem dvěře a tam byla holčička a volala na mně pomoct.Druhy den sme se snažily s kamoškou vyvolavat a podařilo se nam to.Slyšely sme vlolat někoho a utekly sme,protože sme se baly.O týden později se mně zdal sem, že kamoš vykopl dveře a tam byla holčička jmenem meggi.Když sem to říkala ostatním tak mi to nevěřily,že tam straší meggi.Ale je to pravda ,proto sem se ju snažila vyvolat a vyvolala sem ji,ale nikdo mně stejně nevěřil.

Taky přispěji se svojí troškou do mlýna - asi tak ve 4. - 5. třídě jsme šli se třídou na exkurzi "Poznej své město" dorazili jsme až do míst, kde stojí místní klášterní kostel a uviděli starou roubenou stavbu, která očividně vyhořela. My děcka zvědavá jsme to samozřejmě okukovali, nahlíželi dovntř atd. Vím určítě, že jsem se opíral o parapet, abych se lépe mohl podívat dovnitř. Po pár letech jsem se na třídním srazu o tom začal bavit. Nikdo si na tento zážitek nepamatoval - ani naše třídní - to mi bylo divné tak jsem projel internet, zašel do místního muzea - dokonce jsem oslovil pár místních hisoriků - v místech, de jsem dům viděl stějně, jako teď vidím obrazovku svého PC opíral se stejně jako teď se opírám o stůl - nikdy žádný takový dům nestál a ani tam nikdy nehořelo. Tak tohle mi prosím vysvětlete ( Romulus.Caesar@seznam.cz )
P. S. Pro šťourali a rejpálky a nevěřící Tomáše : Ne důkaz nemám - jen sám sebe, ale vím co jsem viděl a vím že to sen nebyl

Me se stalo neco trochu podobneho.Pamatuji si,ze jako mala holka,mohlo mi byt kolem 4-5 let,jsem si hravala u babicky s cernym vlcakem,jmenoval se Don.Pamatuji si to tak zive,jakoby to bylo vcera,pamatuji si uplne detaily,jak jsem mu stala oblicej k obliceji a merila se s nim,jak jsme si spolu hrali u boudy....Jednou na to prisla rec a moje mamka na me hledela,jak sem na tohle prisla,ze pry si nic takoveho nemuzu pamatovat,protoze Dona meli davno pred tim,nez jsem se ja narodila.Potvrdili mi to i obe me tety(maminy sestry).Dodnes to nechapu.....

To byl jenom velice živí sen. Taky se mi to stalo ale to je na dlouhé vyprávění :)

Ahoj, chodím často k paní, která se venuje astralnim vecem. Řeknu ti co mě naučila na tvém příkladu. Tím že naše duše přes den bdí a vnoci putuje astrálem, často se duše napojí na sebe navzájem. Hlavně mezi rodiči a dětmi. Tvoje duše zřejmě nakoukla do vzpomínky tvé mamky,nebo někoho jiného z rodiny, kto si Dona pamatoval a hrál se s ním u jeho boudy. Proto se ti může zdát, že jsi to byla ty, přičemž to mohla být klidně tvoje mamka. Také mimino v bříšku je mnohem víc (nejen fyzicky) napojené na matku a dokáže vnímat mnohem víc než si myslíme :)
Prostě si pamatujeme věci, keteré se děli někomu jinému, nebo nám v dávné minulosti, nebo jenom budou. A pak nám logika brání tomu uvěřit.

Přesne tak bych to popsal jako uživatel Jenna taky jsem zazil podobne veci
jako že jsem byl na slovensku v laznich a celi to mestecko kde to bylo jsem znal na spamet ,vedel jsem kde co je a vyznal jsem se i v ulicich a to jsem tam nikdy nebyl ale moje mama mockrat. Tata se divil jak je to možne že se tam vyznam.

mě se stalo něco podobného,chodila jsem do první nebo druhé třídy na základce a o prázdninách jsme byli s našima v Bulharsku a mě připadalo jako bych to tam znala,cítila jsem se tam jako doma.Byli jsme ve městě a mamka chtěla najít nějaký obchod a něco koupit,ale nevěděla kam jít a já jí ukázala cestu,že musíme jít tudy jak jsou ty dva vysoký paneláky a tam že to je,mamka na mě s tátou chvíli koukali a ptali se mě ,jak to vím a já jim řekla,že jsem tam už byla.Dali na mě a opravdu tam ten obchod byl,tak jak jsem ho znala z mé mysli,je to divné a pro mě zvláštní,tak vím o čem jsi psal....

Ty jsi kokot.Duchové existující krávo

Tak to je mazec kámo
Husina mi proběhla po zadech..

Věřím ti to nejspíš měl rád děti tak se na tebe šel podívat jen mě překvapuje že si to pamatuješ protože takové malé děti si občas si děti nic nepamatují ikdyž já si pár vzpomínek pamatuji. Je to divný mám ráda pejsky a určitě myslím že tě šel navštívit. :-)

Pravděpodobně si zdědila šťastnou vzpomínku své matky..

možná to je nejaka jinaci vzpominka jak sis casto hravala unejakeho znameho se psem

Věřím ti asi sto měl viďet jen ty ale jestli si na to nikdo nepamatuje,tak máš velký talent ne jednu věc ale na to přídeš sám.:)

No to mohlo bejt docela psycho na rozum :D

Jako není moc co psát. Byly jsme tam děcka od 12 do přibližně 16 let a kde? Na železničním přejezdu, kousek od našeho bydliště. Bylo nás asi osm. Chodívali jsme si tam hrát , lozit po vrbě a tak. Jednou, už bylo osm večer, kdosi zavolal, ať se jdeme urychleně podívat na něco. A jak jsme přiběhli ke kolejím, uviděli jsme asi cca 60m od nás bleděmodrobílou postavu. Jak jí pospat no. celá bleděmodrobíla jakoby v otrhaných hadrech,ale jeden díl jako, nebyly to rifle a triko nebo něco takového. Jenom šaty ale ty měly roztrhaný rukávy i nohavice. Ladnými skoky se k nám potichu přibližovala. Nijak na nás nereagovala( ano, vypadalo to jako ženská postava). Odeběhli jsme vystrašení, ale naše zvědavost zvítězila a vrátili jsme se tam zpátky a pořád tam byla. S úžasem jsme hleděli na tu postavu, jak k nám poskakuje, jakoby skoro nic nevážila a jak ze zpomaleného filmu poskakovala a blížila se k nám.
když už jsem viděl její obličej, který vlastně ani neměla, jen tam člověk vnímal nějaká tmavší místa(tmavěmodrá), se najednou přikrčila čapla si a zalezla do křoví u kraje kolejnic, co jí lemují. zaujalo nás její záření, jakoby měla vlastní zdroj světla, všechno od vlasů, až po kotníčky bylo světlemodrobílé. Navíc ještě nebyly supermarkety a benzínky na každém rohu. Byla tam celkem tma, jenom kousek napravo asi 50m lampy kolem silnice. nikdo ani dnes by to nedokázal napodobit aniž by si toho člověk nevšimnul, že je to nějaká projekce nebo něco. Doteď to mám v hlavě, jakoby to bylo včera. Na tenhle zážitek, na toto setkání nikdy nezapomenu. Občas i to s klukama připomeneme. Na druhý den jsme šli s kámošem na to místo z druhé strany zespodu, kde asi slezla a tam byla lopata a rýč. Důvod proč, tam byly, jsme ani nechtěli zjišťovat. Utekli jsme z tama pryč. někdy zkouším jen tak večer tam zajít a dívat se, jestli se mi nepodaří znovu vidět onu postavu. Bylo by to massacre... Druhou příhodu jsem měl v obýváku, kdy se mi při sledování televize několikrát otevřely všechny skříňky a šuplíky. Byl jsem sám doma, naši byli u tety. jak už jsem to nevydržel, utíkal jsem pro bundu a otevřela se mi skříň a já vzal bundu a v pyžamu a v bundě jsem utíkal za našima. Tady si už bohužel nepamatuju, jestli zavírali skříňky nebo jestli byly zavřené. Jako děti se nám přece často prolínají sny do reálného života. Ani nevíme, že spíme. Tak k tomu jsem trochu skeptický, ale ten první příběh je prostě potvrzen osmi svědky. Bylo to neuvěřitelné.

Ahoj, chtěla bych vědět jestli někdo z vás viděl něco podobného.... s kamarádkou jsme 13. prosince 2014 jako každý den mezi 18:00 a 18:30 venčily psy... u nás ve vsi není moc míst kam se dá jít a proto chodíme ke studánce... ten den jsme už šli zpátky a kamarádka si nad lesem všimla velkého poletujícího světla... mělo průměr asi půl metru a bylo jasně bílé... šlo s námi až k bytovkám a pak opisovalo v pravidelném intervalu elipsu... o pár dní později jsme byli opět venčit psy ale šli jsme jinam ke garážím... za nimi je les a v něm jsme viděli dvě postavy v bílém bez obličeje... ani jedno ani druhé nešlo natočit... mám docela strach... Viděl jste někdo něco podobného??

Když tady čtu vaše příběhy, tak jsem si řekla, že sem taky hodím ten můj. Bydlíme ve starším domě, už tam bydlela babička s dědou a teď my. Od té doby, co jsme se tam nastěhovali, se dějí divné věci. Není to pravidelné a ani to není v nějaký určitý čas. Prostě čas od času se něco stane, tak si to povíme a zase žijeme v klidu dál. Už tam žijeme dost dlouho na to, abychom zjistili, že nám ten duch/duchové nechtějí ublížit. Takže tady pár zkušeností.
V obýváku máme v rohu televizi a za ní jsme si po nastěhování dali obrovskou kytku. Všechno bylo v pořádku, dokud jsme na zeď do toho roku nepověsili fotku dědy (v té době již mrtvého). Od té doby se kytka noc co noc třásla. I když bylo bezvětří a nebylo možné, že by se třásla kvůli jiným okolnostem. Vydrželi jsme to pár dní a pak dali fotku pryč - třes okamžitě ustal. V odrazu v telce je vidět okno v kuchyni, takže tam člověk vidí, když se v ní někdo pohybuje. Tohle se nám stává opravdu často, že vidíme, že tam někdo prochází. Ne, nezdá se nám to. Sedíme celá rodina v obýváku a najednou se všichni otočíme na kuchyň, protože jsme to viděli všichni. A hodněkrát. To samé když stojíme v kuchyni a děláme něco u linky. Hned vedle jsou prosklené dvěře do chodby. Věčně tam něco prochází. Nejhorší je ale můj pokoj. Nikdo tam nechce spát. Ségra naposledy utekla, protože ji tam někdo něco v noci šeptalo do ucha. Já už to poznám, že tam něco je. Jsou dny, kdy se strašně bojím a cítím, že mě někdo sleduje a nemůžu tam být. To pak usínám při televizi. Pak jsou dny, kdy jsem úplně v pohodě a je mi tam skvěle - ty naštěstí převládají. Můj přítel mi jednou vyprávěl, že dokonce v noci někoho viděl, jak sedí u mě na posteli a kouká na mě. Nechtěl mi to říct, protože si myslel, že si o něm budeme myslet, že to je blázen. Sestry přítel se jednou v noci probudil a cítíl jak mu někdo olizuje nohy a když se podíval, tak koukal do nějakých očí. Máme velkou knihovnu a v ní všechny možné druhy knih. Když sestra maturovala tak prosila to "něco", aby to udělala. Udělala, ale pak nepoděkovala a následující noc spadly z ničeho nic všechny knihy o duchách na zem - knihy, které na nich stály, zůstaly na polici. Jednou jsem byla sama doma. Sestra má v pokoji takový ty zvonečky jak cinkají ve větru. Zvonkohra, nebo jak se to jmenuje. Všechna okna byla zavřená, žádný průvan apod. a ta zvonkohra se rozcinkala a po chvíli to někdo chytil. Bylo slyšet jen jak všechny cinkly o sebe a najednou konec. Bylo to dost nepříjemné. Máme dvě kočky, furt společně koukají naprosto kamenným výrazem na různá místa doma. Tak si vždycky tak říkáme, co tu asi stojí. Jednou nám strejda (který s námi také bydlí, ale v přízemí) říkal, že když jsme pryč tak slyší jak nám někdo chodí v obýváku. Dřív se tam chodil dívat, teď už to nechává být. A na závěr ještě jedna zkušenost s fotkou. Když umřela babička, tak jsme si její fotku dali na zeď, ale bez rámečku. Čas od času se stane, že se ta fotka začne vlnit a najednou se zase narovná.
Bojím se, že se jednou stane, že se podívám do zdrcadla a někdo za mnou bude stát. Že se v noci probudím a uvidím siluetu v pokoji. Ale zatím díky bohu se nic takového nestalo. Hodně lidí říká ať si tam někoho pozveme. Ale oni nám neškodí a nic "zlého" nedělají a bojíme se, že když se do nich začneme takhle s*át, tak by už tak v "pohodě" být nemuseli. Je toho o hodně víc, ale to bych mohla napsat rovnou knihu :)